Historie obce

Úvod

V tomto kraji se usídlili již staří Slované. Na soutoku Jizery a Klenice vzniká opevněné osídlení, kde Boleslav Mladý II. zakládá dřevěný hrad. Archeologické nálezy v blízkém okolí svědčí o tom, že kraj postupně obývali lidé kultury únětické, kamenných mohyl a popelnicových polí. Slovanské osídlení znamenalo postupnou konsolidaci hospodářskou, ale i politickou, která se projevila zejména ve vzniku Českého státu. Mladoboleslavsko bylo jednou z hlavních opor přemyslovského státu.

V té době patřil Skašov, jako sídlo vladycké, k Březnu. V roce 1197 byl majitelem Markvart z Hrušce. Roku 1255 je i první písemná zmínka, která dosvědčuje existenci vladycké tvrze Skašov se vsí. Skašov včetně vsi byl několikrát vypálen a proto se vždy znovu stavělo, většinou na písčité úžlabině po kraji lesa na hranici panství domousnického. Zápis o prodeji Skašova Ivanovi z Všejan a Jindřichovi z Mečeříže je z roku 1397. Roku 1410 je majitelem Skašova Žofka, vdova po Petrovi z Vartenberku. Vlastnila rovněž hrad Kost. V roce 1558 však již tento statek stejně tak někdejší vesnice Skašov neexistoval. Na místě Skašova staví tvrz Heřman z Bubna. Po třicetileté válce byl Skašov stejně tak jako okolní vesnice opět vypálen.

O jménu obce

Ves Petkovy se původně jmenovala „Petkov“. Toto jméno je odvozeno od osobního jména Petko, které je domáckým tvarem od Petr a znamenalo v uvedeném pojmenování vsi „Petkův“ – tedy dvůr. V historii byla ves rozdělena na dvě části, z nichž jedna patřila k panství Březno a druhá ke statku Domousice a tak vznikla představa dvou Petkovů a proto převládl tvar v množném čísle „Petkovy“ (Profous, III, 1951, s. 348).

Místní jméno Čížovky je odvozeno od čížka - drobného, výrazně žlutozeleného ptáčka se dvěma černými pruhy na křídlech. Jméno vsi se při praktickém užívání postupně měnilo - Čížová, Čížovice, Číževice, Čížovka a nakonec Čížovky. 

Z historie obce

Obec je tvořena dvěma částmi – Petkovy a Čížovky. Díky nedostatku zpráv pramenné povahy je sestavení i stručné historie obou místních části obce Petkovy velice obtížné.

První zmínka o Petkovech je na voskových dvorských deskách ve Státním archivu v Praze z roku 1393. Byla to proklamace na královskou odúmrť přednesenou u soudu v Nymburce a to o majetek po zemřelém Ješkovi řečeném Dubeč, který měl v Petkovech ("Petkowe"). Ves Petkovy se původně jmenovala "Petkov". Toto jméno je odvozeno od osobního jména Petko, které je domácím tvarem od Petr a znamenalo v uvedeném pojmenování vsi "Petkův" – tedy dvůr. Lidově se dosud užívá názvu ”Petkova”.

Z pohledu historických písemných pramenů jsou „starší“ Čížovky, které jsou poprvé zmíněny v roce 1382 pod jménem Čížová („villa Czizowa“) jako majetek pražského arcibiskupství (Antonín Profous, Místní jména v Čechách, I., Praha 1947, s. 356; dále jen Profous). Při posuzování historie Čížovky je nutné zachovávat obezřetnost, protože stejnojmenná ves je také nedaleko u Malobratřic – ta se však připomíná až v roce 1629 a byla příslušenstvím panství Mnichovo Hradiště. V soupise majetku a platů pražského arcibiskupství z roku 1390 jsou Čížovky („villa Czyzyewicz“, resp. „Czyzyewiczye“) zmiňovány jako součást arcibiskupského panství příslušného k Žerčicím, ve kterých sídlilo arcijáhenství. Velikost vsi je dána počtem jedenácti lánů, z kterých jsou odváděny platy, s výjimkou dvou lánů, které patří rychtáři (Decem registra censuum, Praha 1881, s. 100). Zdá se, že celá ves nepatřila pražskému arcibiskupství, ale také šlechticům, protože v roce 1405 a 1407 se zde připomíná jistý Mikeš z Čížovky, který se uchází o jistý majetek provolaný před soudem v Nymburce jako odumřelý (Archiv český, 35, Praha 1935, s. 116, č. 63; dále jen AČ).

Za arcibiskupa Konráda z Vechty bylo panství Žerčice před rokem 1419 zastaveno Janovi z Jištěrb. Pak se v držení vsi a tvrze s příslušenstvím vystřídalo několik šlechtických rodů. Pro dějiny Čížovek je zajímavá zpráva z roku 1542, kdy po smrti Jiřího Perknovského z Perknova byl rozhodnutím zemského soudu statek Žerčice prodán Bedřichovi z Donína. V zápise o prodeji v Zemských deskách je uvedeno, že předmětem prodeje byly dvůr, tvrz a městečko Žerčice, vsi Kobylníky, Semčice a Ctiměřice a ves Čížovka, označená jako pustá (August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, X., Boleslavsko, Praha 1895, s. 341; dále jen Sedláček, Hrady). V následujících letech se žerčický statek rozpadl a jeho původní části příslušely k různým statkům  Čížovky se staly součástí statku Domousice, který v roce 1573 držel Jan Frycek z Daliměřic. V uvedeném roce prodal tvrz, ves a dvůr Domousice s viničkou, a vesnicemi Veselice, Čížovky, Rousínov a Rabakov Václavovi Bírkovi z Násilé. Od jeho dědiců se Domousice dostaly jako dědictví do držení Kryštofovi z Šlovic a Petrovi Koučovi z Kouče. Kouč vyplatil dědický díl Kryštofa. Koučové z Kouče přečkali nepříznivé konfiskační období po bitvě na Bílé hoře. V roce 1623 se o dědictví dělili bratři Jetřich a Karel Koučové z Kouče. Na Karlův díl připadly dvůr a ves Veselice a vsi Petkov a Rousínov. Jetřichovi zůstali Domousice a k nim patřily Čížovky (Sedláček, Hrady X., 1895, s. 99). Čížovky nakonec patřily z části ke statku Domousice a z části k panství Březno. A to až do konce vrchnostenské správy v roce 1850 (Johann Gottfried Sommer, Böhmen, Prag 1834, s. 21).

Petkovy se v písemných historických pramenech v roce 1393 a to v proklamaci na královskou odúmrť přednesenou u soudu v Nymburce a to na majetek po zemřelém Ješkovi řečeném Dubeč, který měl v Petkově („Petkowe“ - AČ, 31, 1921, s. 80, č. 120). O jiný Ješkův majetek v Předměřicích se u soudu ucházel Jan z Michalovic a Zdislav ze Záhoří. O tom, kdo nakonec byl vlastníkem vsi Petkovy, se lze jen dohadovat. Později ves patřila ke statku Březno. Jindřich Hložek ze Žampachu, který Březno před rokem 1515 koupil, zemřel v roce 1544 jako boleslavský hejtman. Březno pustou tvrz a městečko odkázal svému bratrovi Matějovi. Ten však statek nepodržel a postoupil jej Otíkovi z Bubna. Otík zemřel v roce 1552. V roce 1556, kdy Březno drželi synové Otíka z Bubna Jindřich a Heřmana, příslušely ke statku Březno vsi Židněves, Sukorady, Dlouhá Lhota, Petkovy, Řitonice, Lhotky, Řehnice, Nová Telib a další (Rudolf Anděl a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III, Severní Čechy, Praha 1984, s. 55).  Když se v roce 1558 bratři z Bubna dělili, tak na Jindřichův díl připadlo Březno. Příslušnost vsi Petkovy ke statku Březno byl přerušován. Například v roce 1623 byl Petkov v držení Karla Kouče z Kouče, vlastníka statku Veselice a Rousínova. Přes všechny peripetie příslušnosti k různým statkům byly nakonec Petkovy v roce 1790 při alodiálním panství Březno, které v té době bylo v držení Michaela Karla, říšského hraběte z Kounic. Petkovy měly dvacet jedna obyvatel (Jaroslaus Schaller, Topographie des Königreichs Böhmen, Vierter Theil, Bunzlauer Kreis, Prag und Wien 1790. s. 91.) Přesto část vsi Petkovy patřila k Domousicím. A to až do konce patrimoniální správy v roce 1850.

 

Prvními obyvateli Petkov byli pravděpodobně nevolníci, kteří pracovali na okolních statcích – Skašově, Čížovkách a Domousnicích a hlavně v okolních lesích. Po zrušení nevolnictví 1781 byl volný pohyb obyvatel, ale Petkovy se rozrůstaly jen velmi zvolna. V roce 1805 měly Petkovy 31 domů a 150 obyvatel. Byli to převážně domkáři a nádeníci. Také zde žilo hodně vojáků, více než v okolních vesnicích. Roku 1821 měly Čížovky asi 81 obyvatel. Roku 1833 se zde vyskytuje cholera. Počet obětí však není znám. V roce 1834 měly Petkovy 35 domů a 221 obyvatel a dělily se na část březenskou a domousnickou, podle toho, kdo z Petkov patřil vrchnosti v Domousnicích a kdo vrchnosti v Březně.

V katastrální mapě z roku 1842 je připomínka větrného mlýna “Na pískách”. Větrné mlýny byly kropmě vodních mlýnů poměrně rozšířené stavby, které se daly lehce rozebrat, přemístit a prodat.

Po roce 1848, po zrušení roboty přibylo v Petkovech řemeslníků. Dále však se chodilo pracovat na velkostatky, nyní za plat.

Na konci 19.stol. byla březenská část 38 domů a domousnická 5 domů, celkem 291 obyvatel. Kolem roku 1902 až 1905 se stavěla dráha Sudoměř – Stará Paka a roku 1905 až 1908 proťala Petkovy silnice. Nejbližší železniční stanice byla v Dlouhé Lhotě. Při stavbě železnice našlo mnoho lidí práci. Hodně lidí jezdilo za prací do cihelny Sukorady, nebo do cukrovaru v Dobrovici.

Hospodářský spolek byl v Petkovech založen v r. 1913. Majetek tohoto spolku převzalo v r. 1952 JZD Petkovy.

V letech 1918 – 1939 jsou Petkovy osadou Dlouhé Lhoty. V roce 1931 byla obec elektrifikována.

   

 

 

Samostatnou obcí se staly Petkovy v roce 1950, spolu s Čížovkami a statkem Skašov.

• 1951 vybudován nový místní rozhlas
• 1953 provedena oprava hráze a rozšíření doleního rybníka
• 1955 vybudování a odvodnění hřiště u domousnického lesa
• 1960 vybudována nová hráz hořeního rybníka
• 1963 zahájena výstavba přírodního parketu
• 1965 provedena adaptace bývalé hospodářské kolny na požární zbrojnici a přístavba budovy MNV o 3 místnostech
• 1967 zahájeno položení kanalizace v Široké ul. a celé obci
• 1973 zahájena bezprašná úprava komunikací v obci
• 1974 vybudování telef. spojení s osadou Čížovky
• 1975 zahájena výstavba nové prodejny
• 1976 dokončena výstavba prodejny a předána Jednotě MH, provedena výstavba nové mycí rampy pro motoristy
• 1977 proveden dodavatelsky nový rozvod elektřiny v obci včetně stavby dvou transformátorů, postupně prováděna parková úprava veřejných prostranství v obci, která byla ukončena v r. 1980
• 1979 z bývalé hasičské zbrojnice vybudována autobusová čekárna
• 1982 zahájena výstavba společenského domu, který byl v hodnotě díla 1,2 mil. Kčs vybudován v akci ,,Z,,. Slavnostně byl předán v prosinci 1983.
• 1984 v říjnu a listopadu provedena v akci ,,Z,, rekonstrukce hráze hořeního rybníka včetně vývozu nánosu
• 1985 vybudováno nové zábradlí u hořeního rybníka, prodloužena kanalizace u čp. 83 pro část nové zástavby a prodloužena od čp. 41 do písečníku za účelem odvodnění.